> památník Zámeček v Pardubicích
   
 
 
studie + prováděcí projekt 2017 - 2019, realizace 2020 - 2021
2. místo v soutěži o návrh (1. místo nebylo uděleno)
autoři: Vít Podráský, Jan Žalský
spolupráce / soutěžní návrh: Monika Jasioková, Lenka Milerová, Tomáš Nováček
spolupráce / další fáze projektu: Max Lipovský, Tereza Nováková, Laura Shala, Vojtěch Tecl, Aneta Žvaková
spolupráce / model: Lukáš Koubek, Anna Vitoušová
spolupráce / stavební část: Arnošt Gerhart, René Němec, Ivan Novák, Bedřich Slaměník, Jan Šulcek
libreto expozice: Vojtěch Kyncl, Blanka Zubáková
grafika: Jana Jebavá / Studio Datle
filmy: Václav Hron, Viktor Portel, Jan Vidlička
dodavatel expozice: PROTVAR s.r.o.
investor: Statutární město Pardubice
média: hodnocení poroty | výsledky soutěže na webu ČKA | tisková zpráva | ČTK | iDnes
web: www.zamecek-memorial.cz

 
Nové podzemní muzeum s audiovizuální expozicí a související krajinářské úpravy nejbližšího okolí - pietního území Národní kulturní památky Zámeček - místa nacistického popraviště, kde byli v rámci heydrichiády v roce 1942 vedle řady dalších obětí zavražděni také obyvatelé obce Ležáky.

 



 
 

 
 























 
 
 
 




 

Důvod, proč bylo pardubickým gestapem zřízeno popraviště právě na tomto místě, nespočívá jen v jeho tehdejším situování v rámci prvorepublikového vojenského areálu, kde si nacisté zřídilo své sídlo, či výjimečné morfologii terénu (písečný val), ale také v jeho odlehlosti a sevřenosti. Ostatně nacházelo se až na samém konci areálu obklopeno lesem.
 
Poválečný vývoj lokality i úpravy místa související s jeho přeměnou v pietní území ovšem mnohé z těchto vlastností postupně zastřely. Souvislosti se vytratily. Nejen, že došlo k odtržení popraviště od Larischovy vily, ale změnilo se podstatně i místo samotné. Val za pomníkem postupně erodoval, zarostl křovím a byl tedy méně znatelný. Naopak původní zalesněný pás přerušila rozlehlá nástupní plocha a parkové úpravy.
 
Popraviště tak bylo obnažené a na první pohled nebylo příliš zřejmé, proč se temné události z léta 1942 odehrály zrovna zde a ne někde jinde. Nepomáhala ani různorodá estetická úroveň jednotlivých prvků pocházejích z 60. - 80. let. Scházela důstojnost.
 
Zatímco dosáhnout odlehlosti po výstavbě sousedního průmyslového areálu a obytné čtvrti šlo jen stěží, navrát k původní sevřenosti místa možný byl. Prvním krokem tedy bylo odstranění stávajících parkových úprav a nevhodně koncipovaného původního objektu expozice, zrušení hlavního přístupu do území z ulice Odbojářů, remodelace pískového valu a dosázení lesa v místech, kde se nacházel v době poprav. Zmizela tak dřívější neuchopitelná rozlehlost.
 
Odstranění stávajícího oplocení pak propojilo areál památníku se sousedním parkem a umožnilo vznik nového přístupu potvrzením jeho hlavní osy, resp. jejím prodloužením směrem k ulici Průmyslová. Východiskem nové kompozice se následně stal pomník z roku 1949 jakožto součást jednotící linie, která provádí návštěvníka po území. Vedle pomníku integruje také nové muzeum a terénní stupně na sezení při pietních setkáních.
 
Expozice je umístěna z větší části v zemi, vklíněna mezi stromy. Nechce konkurovat pomníku. Ztrácí se pod zelenou střechou přecházející plynule v okolní louku. Stává se spíše landartem než skutečným domem. Přístupná je po rampě, která rozvíjí motiv zídek kolem pomníku a využívá je pro ztvárnění zářezu / jizvy / šrámu, které si místo navždy ponese.
 
Vlastní expozice je koncipována jako okružní a charakterovou různorodost jejích částí podporuje prostorová odlišnost jednotlivých výstavních prostor - proporce, výšková úroveň, světlost či střídání světla a tmy. Mezi jednotlivé části expozice jsou pak vloženy předěly - chodby, které podtrhují odlišnost tematických celků.
 
Průmyslový areál odtrhl popraviště a Larischovu vilu. Obnova poslední cesty popravených v její původní trase je proto v současnosti nemožná. Propojení je tedy pouze symbolické v podobě "mizející" pěšiny, která vede v místech, kudy přicházely oběti, a která se končí před zdí sousedního průmyslového areálu. Stejná úprava může vzniknout i u Larischovy vily. Třeba jednoho dne dojde k jejich skutečnému propojení...